Prázdná distanční buňka ! | ||
Pokyny pro plánování při nevýhodném uspořádání převáděcích otvorů (a bez odvodu vzduchu z kuchyně) |
||
Pro zhodnocení, zda je půdorys vhodný pro rozšířené kaskádové proudění vzduchu nebo nikoliv a zda může dojít ke zkratovému toku, je nutno obecně zodpovědět dvě otázky:
1.
Kolik procent celkového průtoku bytovou
jednotkou proudí do obývacího pokoje nebo z něj, tj. kolik procent vzduchu je vedeno obývacím pokojem?
2. Kde vstupuje vzduch do obývacího pokoje a kudy proudí ven? Níže popsaným situacím s možností zkratového toku by se mělo zabránit, měly by se tedy dodržovat příslušné pokyny. Riziko zkratového toku: Pokud budou všechny prvky převáděcích otvorů ústit do úzkého prostoru chodby, může mezi nimi dojít je zkratovému toku (Obrázek 1).
Obrázek 1: Půdorys s rizikem zkratového toku. U rozšířeného kaskádového větrání by obývací pokoj v tomto případě neměl přívod ani odvod vzduchu. Intenzita přirozeného promíchání vzduchu nebo intenzita zkratového toku mezi převáděcími otvory určuje, jako dobře je obývací pokoj zásobován čerstvým vzduchem. V takovém případě je rozšířené kaskádové větrání vhodné jen za určitých podmínek. Aby se v těchto případech minimalizovalo proudění zkratovým tokem, měly by se dodržovat tyto pokyny:
Obrázek 2: Uspořádání prostoru chodby a
převáděcích otvorů, u nichž existuje v závislosti na okrajových podmínkách možnost zkratového toku.
Vlastní přívod vzduchu (nebo odvod) v obývacím pokoji by se neměl
vynechávat. U chodeb o šířce větší než 2-3 m mohou být protilehlé převáděcí otvory navzájem posunuty do strany (nebo vertikálně) o minimálně 2 m, aby byl obývací pokoj zásobován dostatečným množstvím převáděného vzduchu (Obrázek 3).
Obrázek
3: Možné uspořádání
převáděcích otvorů s cílem pokud možno výrazně redukovat riziko zkratového toku. Výsledky simulace
vykázaly intenzitu výměny vzduchu ve výši >0,4 pro chodby o hloubce do 3 m. Pro jednu osobu v
obývacím pokoji by tak vycházela vyrovnávací koncentrace cca 1150 ppm místo 1000 ppm (při průtoku 30
m³/h).
|